Revize AP krajt dle R. Hosera
Tento článek jsem se rozhodl napsat, protože hadi čeledi Boidae patří k mým nejoblíbenějším a v chovu se na ně zaměřuji. Tato revize vznikla v roce 1999 a publikována byla v Journal of herpetology v roce 2000.
Hoser to vzal jak se říká od podlahy a proto upozorňuji na fakt.že revize nebyla většinou herpetologů akceptována i když některé výzkumy, například zkoumání mitochondriální DNA dávají Hoserovi za pravdu. Podobně nebyla akceptována revize Wellse a Wellingtona z roku 1985, ke které se Hoser v některých případech navrací. Je to zřejmě dlouhodobý problém vědy, jakmile někdo přinese něco nového, co silně mění zažité názory musí dlouho bojovat za svoji pravdu. Jelikož se zajímám i o akvaristiku, zvláště o cichlidy, tak si velice dobře pamatuji jak dlouho trvalo, než akvaristé i ichtyologové začali akceptovat rozdělení sběrného rodu „Haplochromis“ z afrického jezera Malawi či rodu „Cihlasoma“ ze Střední a Jižní Ameriky.
Někteří herpetologové by zřejmě nejraději viděli všechny krajty dále v rodech Python a Liasis případně Morelia. Hoser se vydal směrem přesně opačným, krajty rozdělil do více rodů a některé formy povýšil na samostatné druhy či poddruhy. Zdůvodňuje to snahou o zachování co největší pestrosti druhů v přírodě i v zajetí. Raymond Hoser je totiž také teraristou a dobře si uvědomuje, že status samostatných druhů či poddruhů může pomoci udržet čisté populace i v chovech. Všem je ostatně velice dobře známá situace s Hroznýšem královským v zajetí. Většina chovaných jedinců v Evropě jsou kříženci několika poddruhů a z genetického hlediska jsou naprosto bezcenní. Osobně se domnívám, že u nás to nemusí být problém pouze Boa constrictor. Myslím se, že se u nás vyskytují i kříženci u krajt kobercových (Morelia spilota variegata-M. s. macdowelli či M. s. harrisoni) nebo hroznýšovců duhových (Epicrates cenchria cenchria-E. c. gaigei). Ale zpět ke zmiňované revizi, vzhledem k datumu vydání zde ještě nejsou zahrnuty tři druhy popsané v roce 2000. Koho by zajímaly větší podrobnosti o popisovaných druzích respektive poddruzích (rozdíly ve folidóze, holotypy atd.) najde je na internetových stránkách Raymonda Hosera www.smuggled.com . Koho tento článek zaujme se může těšit na revizi všech krajt, kterou se pokusím uveřejnit co nejdříve. A to je teprve to pravé systematické zemětřesení.
GENUS ASPIDITES Peters, 1876
Aspidites melanocephalus (Kreft, 1864) Black-Headed Python, zde Hoser popisuje dva nové poddruhy
Aspidites m. adelynensis – izolovaná populace z oblasti Kimberley v západní Austrálii, pojmenoval ho po dceři Adelyn
Aspidites m. davieii – izolovaná populace z regionu Pilbara, vyznačuje se světlou barvou, byly zjištěny i rozdíly v mitochondriální DNA, jméno dostala po zakladateli Victorian Asociaton of Amateur Herpetologists (VAAH) jménem Neil Davie
Aspidites ramsayi, Macleay, 1882 – Woma, opět popsány dva nové poddruhy, nominotypický se vyskytuje v Novém Jižním Walesu (NSW), Queenslandu a je označován jako takzvaná východoaustralská forma
Aspidites r. panoptes – izolovaná populace ze západní Austrálie, takzváná jihovýchodní forma
Aspidites r. richardjonesii – z větší části izolovaná populace z regionu Pilbara, pouze na západním konci Great Sandy Desert v Západní Austrálii se výskytem kryje s Aspidites r. ramsayi, pojmenována je po R. Jonesovi, členovi parlamentu.
GENUS ANTARESIA Wells and Wellington, 1985
Antaresia childreni (Gray, 1842) Children´s Python, vyskytuje se na severu Austrálie v pohoří Kimberley, Severním Teritoriu, v nížinách v okolí Darwinu
Antaresia maculosus (Peters, 1873) Spotted Python, vyskytuje se v přímořských oblastech severního Queenslandu
Antaresia perthensis (Stull, 1932) Pygmy Python, typová lokalita byla chybně udávána jako Perte v Západní Austrálii, ve skutečnosti pochází z okolí Pilbary v Severním Teritoriu, je to nejmenší druh krajty,vyskytuje se sympatricky s Antaresi saxacola, aniž by bylo prokázáno mezidruhové křížení
Antaresia saxacola (Wells and Wellington, 1985)Rock (Stimsons) Python, stejný druh popsal Smith v roce 1995 jako Antaresia stimsoni, tento název je z hlediska priority neplatným synonymem, nominotypický poddruh se vyskytuje v centrální Austrálii
Antaresia s. campbelli – nový poddruh – South-eastern Rock python, vyskytuje se v západním NSW, přílehlých částech Jižní Austrálie a západního Queenslandu, odlišuje se zbarvením do červena a jiným tvarem hlavy, pojmenována po Greamu Campbellovi , členovi australského parlamentu
Antaresia s. stimsoni (Smith, 1985) – vyskytuje se v Západní Austrálii, ve skalnatých oblastech porostlých keři Spinifex, od ostatních poddruhů se odlišuje větším počtem ventrálií
GENUS AUSTROLIASIS Wells and Wellington, 1983
Austroliasis amethistina (Schneider, 1801) Scrub Python, okolo tohoto druhu je spousta sporů a nejasností, holotyp je ztracen, jako monotypický poddruh označuje autor hady vyskytující se na ostrovech severo a jihozápadně od Nové Guinei
Austroliasis amethystinus clarki (Barbour, 1914) – typová lokalita se nachází na ostrově Murray v Torresově úžině, hadi z této oblasti mají stejnou charakteristiku jako hadi z jižní Guinei a severovýchodní Austrálie, tyto hady popsal Stull v roce1932 jako poddruh
Austroliasis amethystinus kinghorni (Morelia kinghorni), což je podle Hosera mladší synonymum, situace u tohoto druhu stále není vyřešena, tak se možná dočkáme dalších změn po podrobnějším výzkumu
Austroliasis timorensis (Peters, 1877) – je to menší druh než Austroliasis amethistina a nahrazuje ho na ostrově Timor, jehož je endemitem, prozatím není znám z žádných blízkých ostrovů včetně ostrova Flores – pozor neplést s druhem Python timoriensis (Lesser Sundas Python), jak sám anglický název napovídá, vyskytuje se na Malých Sundách (Flores, Lomboc, Pantar, Lomlen, Adonara) a na ostrově Timor se nevyskytuje
GENUS BOTROCHILUS Fitzinger, 1843
Botrochilus boa – Ringed Python, tento genus zahrnuje pouze jediný druh, krajta zakrslá je endemitem Bismarckových ostrovů severně od Nové Guinei, typovou lokalitou je New Ireland, vyskytuje se pruhovaná, skvrnitá i jednobarevná forma, která je dosti podobná Leiopython albertisi
GENUS CHONDROPYTHON Meyer, 1874
Chondropython viridis – Green Tree Python, prozatím jediný druh rodu, typovou lokalitou je souostroví Aru jižně od Nové Guinei, poslední dobou je tento druh řazen mnohými autory do rodu Morelia s čímž Hoser nesouhlasí, přeci jen je dosti odlišná od kobercových krajt rodu Morelia, i když souhlasí, že vznikly ze stejného předka, ale oddělily se před dlouhou dobou
- nejnovější výzkumy mitochondriální DNA ukazují, že se zřejmě jedná o komplex blízce příbuzných druhů či poddruhů, což by se podle rozsáhlého areálu rozšíření, včetně izolovaných ostrovů, zdálo logické, teraristé rozlišují řadu variant jako například Biak, Sorong, Aru, Wamena, Merauke, Yapen, Manokwari, Lereh, Kafiau, Cape York, Jaya Pura a další.
GENUS KATRINUS (Hoser 1999)
-v tomto rodu jsou zahrnuty tzv. vodní krajty (Water Pyhons) vyjmuté z rodu Liasis, od něhož se liší menším počtem řad šupin ve středu těla (55 a méně oproti 60 a více), od rodu Antaresia se odlišují pouze jednou loreálií oproti 2 a více, od rodu Leiopython dvěma páry prefrontálií oproti jednomu, pojmenován je podle Katrin Hoserové, autorově matce
Katrinus fuscus fuscus (Peters, 1873) – nominátní poddruh se vyskytuje pouze na australském kontinentu
Katrinus f. cornwallisius (Gunther, 1879) – toto je novoguinejská forma, typová lokalita leží na ostrově Dauan ( Cornwallis ) v Torresově úžině, tento poddruh byl oddělen na základě svého tmavšího zbarvení na hřbetě a také analýzou DNA
GENUS LEIOPYTHON Aubrecht, 1879
Leiopython albertisi (Gray, 1842) D´Albertisi nebo White Lipped Python, typovou lokalitou je Andai a Kapaor – Irian Jaya, je to mezi chovateli nejrozšířenější tzv. zlatá forma
Leiopython a. barkeri (subspecies noveau Hoser) endemická populace z ostrova Mussau, má odlišnosti v DNA a dále má menší počet ventrálií než je nejmenší počet uváděný pro populaci z Nové Guinei, pojmenována je po Davidu a Tracy Barkerových, úspěšných amerických chovatelích
Leiopython a. bennetti (subspecies noveau Hoser) odlišuje se od nominotypické formy rozdíly ve folidóze
Leiopython hoserae species noveau Hoser – tzv. černá forma, dosahuje větší velikosti, jsou zde i rozdíly v DNA, tato forma se vyskytuje na jihu Papuy Nové Guinei, také v okolí hlavního města Port Moresby a přilehlých částech Irian Jaya, pojmenována je po autorově ženě Shireen
GENUS LENHOSERUS genus noveau Hoser
Lenhoserus boeleni (Brongersma, 1953) tento druh žije pouze na Nové Gunei a ostrově Goodenough, podle Hosera je tento druh nejblíže příbuzný rodům Chondropython a Morelia, zatímco jiní autoři ji označují jako nejbližší příbuznou krajty ametystové, pojmenována je po Lenu Hoserovi, autorově otci
GENUS MORELIA Gray, 1842
Morelia bredli (Gow, 1981) Centralian Carpet Python – od ostatních kobercovek se odlišuje šedomodrýma očima, s výjimkou Morelia carinata, od které ji odlišuje jiný typ ošupení, jak napovídá název, vyskytuje se ve vnitrozemí Austrálie
Morelia carinata (Smith, 1981) Rough Scaled Python – nejvzácnější z krajt, vyskytuje se pouze v Kimberley Ranges v Západní Austrálii, o jejím životě je toho známo velmi málo, v poměru k velikosti má nejdelší zuby ze všech krajt.
Morelia cheynei, Wells and Wellington, 1983 Jungle Carpet Python – pochází z plošiny Atherton a přilehlých částí severovýchodního Queenslandu, je charakteristická svým výrazným černožlutým zbarvením, vzácně se vyskytují i jedincí bíločerní, dorůstá maximálně 2,5m, většinou pouze 180 až 200cm
Morelia harrisoni species noveau Barker and Barker, 1999 – teraristům je známa jako Irian Jaya Carpet Python nebo New Guinea Carpet Python, vyskytuje se na PNG a přilehlých ostrovech, malý druh dorůstající obvykle 140 – 160cm, max 200cm, ve zbarvení je značně variabilní, mláďata jsou většinou zbarveny do červena, vyskytují se v chovech v Evropě i USA
Morelia imbricata (Smith, 1981) South-West Carpet Python – vyskytuje se na jihozápadě Austrálie (Perth) a některých přilehlých ostrovech
Morelia macdowelli, Wells and Wellington, 1983 Coastal Carpet Python - vyskytuje se na severu NSW a jihovýchodě Queeslandu, zdaleka největší z kobercovek, dospělci často přerůstají 3m
Morelia metcalfei, Wells and Wellington, 1985 The Murray-Darling Carpet Python - malá forma, obvykle se odlišující krémovým zbarvením okolo hlavy
Morelia spilota (Lacepede, 1804) Diamond Python – vyskytuje se v přímořských oblastech NSW, jižně od Port Macquarie a přilehlých částech severovýchodní Viktorie, dříve byly všechny kobercovky řazeny jako poddruhy Morelia spilota, která se však svým zbarvením výrazně odlišuje
Morelia variegata (Gray, 1824) Top-end Carpet Python – vyskytuje se od Cape York, Queensland západně až do Kimberley včetně tropických částí Severního Teritoria
GENUS NYCTOPHILOPYTHON Wells and Wellington, 1985
Nyctophilopython oenpelliensis, Wells and Wellington, 1985 – vyskytuje se v Arnhem land v Severním Teritoriu